11. březen 2025
Předmluva Sebastiána Jahiče ke knize Nick Land — Meltdown a jiné texty 1987–2007
(autor ilustrace: Eyriker)
PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ[1]
„Člověk je něco, co má být překonáno; je to problém, brzda.“
NICK LAND
AKCELERACIONISMUS
V původním znění zde sebraných esejí se s pojmem „akceleracionismus“ nesetkáte. Ten ve filosofickém kontextu zavedl až Benjamin Noys v roce 2010, aby jím označil jistý proud v rámci poststrukturalismu, jenž z neortodoxních marxistických i protimarxistických pozic pozitivně nahlíží na kapitalismus jako na prostředek radikální emancipace.[2] Ještě před Noysem použil pojem „akceleracionismus“ Roger Zelazny ve svém sci-fi románu Pán světla,[3] původně z roku 1967. Zelazny ve svém příběhu popsal akceleracionisty, kteří si přejí co nejrychleji dohnat lidstvo na další stupeň vývoje a věří, že toho mohou dosáhnout postupnou proměnou zdrženlivého lidského postoje vůči moderním technologiím v jejich nadšené přijetí.
Toť dva klíčové prvky, s nimiž je dnes pojem „akceleracionismus“ obecně spojován — 1) technologický optimismus a 2) hájení emancipace cestou kapitalistické deregulace.
Ačkoli Noys za akceleracionisty označoval zejména francouzské filosofy typu Deleuzeho, Guattariho, Lyotarda a Baudrillarda, lze jít ještě dále a hledat kořeny akceleracionismu u klíčových myslitelů 19. století. Jak Marx, tak Nietzsche věřili, že sociálně rozkladné procesy jejich doby mohou vést k finální formě osvobození, respektive k přehodnocení všech hodnot, a tudíž by jim neměl být kladen odpor, nýbrž by měly být podporovány. Nietzsche v jednom zlomku z Vůle k moci uvedl, že „homogenizace Evropanů je velký proces, proti němuž se není radno stavět; naopak je nutné jej ještě urychlovat“.[4] Marx napsal:
„Současný protekční systém je však ve všeobecnosti konzervativní, kdežto systém volného trhu je destruktivní. Rozkládá národnosti a vyostřuje nepřátelství mezi proletariátem a buržoazií do krajností. Řečeno jinými slovy, systém volného trhu urychluje sociální revoluci. Pouze v tomto revolučním smyslu, pánové, hlasuji pro volný trh!“[5]
Tyto myšlenky se dnes v mnoha kruzích těší rostoucí relevanci. Akceleracionismus v dnešním filosofickém chápání je přesvědčení, že se procesy rozpoutané kapitalismem nesmí zadržovat a člověk se nemá pokoušet je ovládnout, nýbrž je nutné je zcela odpoutat, dokonce urychlovat — akcelerovat. Přesnější zdůvodnění a cíle sledované touto „akcelerací“ se pak liší v závislosti na daném proudu akceleracionismu, přičemž těchto proudů je vskutku mnoho a nezřídka proti sobě stojí v příkré opozici.
Každopádně jakmile byl akceleracionismus před několika lety definitivně přijat za relevantní označení jistého volného seskupení myšlenek a hnutí, tak to byl právě britský autor Nick Land, slovutný enfant terrible současné filosofie, kdo byl prohlášen za „duchovního otce akceleracionismu“. Toto označení si vysloužil zejména díky svým textům napsaným v devadesátých letech minulého století — týmž textům, jejichž český překlad přinášíme v této antologii.
VE SPÁRECH AMFETAMINOVÉHO BOHA
Nick Land (*1962) je extravagantní, provokativní a tak trochu tajuplná postava. Svou filosofickou kariéru zahájil jako vyučující kontinentální filosofie[6] na Univerzitě ve Warwicku v Anglii, kde byl znám svou excentričností. Kromě jiného o sobě prohlašoval, že pracuje na „katedře studia zhroucení západní civilizace“, a údajně přednášel pod vlivem amfetaminu, který užíval ve svém kabinetu.[7] Zpočátku se přikláněl ke krajní levici a vyzýval k přípravě na násilnou feministickou revoluci. Zejména po pádu Sovětského svazu však přichází rozčarování a přimyká se k autorům typu Lyotarda, Deleuzeho a Guattariho, kteří z levicových pozic kritizují soudobé levicové ekonomické teorie a poukazují na nutnost uznat schopnost kapitalismu emancipovat a narušovat staré struktury („deteritorializovat“). Zprvu byla jeho touha akcelerovat marxistická ve smyslu, že měla vést k překonání kapitalismu. Začíná však psát experimentální texty velebící sociální rozvratnost kapitalismu, s tezí o jeho osvobozujícím potenciálu se patrně po čase zcela ztotožní a stává se liberatariánem. Již v roce 1992 (vedle toho, že publikuje monografii o Bataillovi)[8] dospívá k tvrzení, že pravý, ničím nezadržovaný kapitalismus ještě nikdy nebyl vyzkoušen a toto zadržování kapitalismu, vyhýbání se jeho nejzazším možnostem, je „poslední velké sentimentální sebeukájení lidstva“.[9] V následujících letech Land vyprodukoval sérii bizarních textů na hraně schizosofie a mystiky, kyberpunku a proroctví, k nimž se ještě vrátíme.
V devadesátých letech přicházejí na Univerzitu ve Warwicku dva další mladí doktorandi Mark Fisher a Sadie Plantová.[10] V roce 1995 zakládají skupinu známou jako Cybernetic Culture Reasearch Unit (CCRU, Jednotka pro výzkum kybernetické kultury), přičemž organizačně navazují na dřívější kyberfeministickou skupinu založenou Sadie Plantovou dva roky předtím. Skupina je oficiálně spřízněná s Univerzitou ve Warwicku a sídlí v jedné z jejích kanceláří. Když Plantová ze skupiny kvůli její stále bezuzdnější experimentálnosti vycouvává, jejího vedení se chopí právě Nick Land. Skupina pořádá konference a produkuje stále bizarnější texty, v nichž míra neologismů dosahuje téměř hranice vytvoření vlastního jazyka (a reality). Tyto výstupy není možné publikovat v akademických časopisech, pročež vycházejí v undergroundových magazínech jako Collapse či Abstract Culture a rovněž na webstránce CCRU.[11] Skupina se také podílí na performančním a kolaboračním umění, její studie se soustředí na poststrukturalismus, kybernetiku, vědeckou fantastiku a rave culture. CCRU zakrátko ztrácí akademickou podporu a její zájem se (pravděpodobně i v důsledku užívání drog) přesouvá také na okultismus.[12] Podle člena CCRU Robina Mackaye se z ní kolem roku 1998 stal „kvazi-náboženský kvazi-kult“, jejž „opustil předtím, než sklouzl do naprostého šílenství“. Land se v roce 1998 po jedenácti letech vzdává svého místa na Univerzitě ve Warwicku a CCRU dále operuje z bytu v anglickém bývalém lázeňském městě Lemington Spa,[13] a to až do roku 2003, kdy se definitivně rozpadá. Další člen skupiny Iain Hamilton Grant později tvrdí, že několik pozdních členů CCRU včetně Landa skončilo na psychiatrii.[14] Nick Land na několik let mizí z očí veřejnosti.
AKCELERACIONISMY
Čtenář má nyní jistou představu o tom, v jakém prostředí Landův akceleracionismus vznikl. Navzdory své sebedestrukčnosti (nebo možná právě díky ní) se Landovy texty z toho období těší kultovému statusu a jejich vliv ani po letech nemizí. Myšlenka akcelerace — zrychlení rozkladných a emancipačních procesů vlastních kapitalismu — zůstala přitažlivou a mnozí intelektuálové po ní ani po letech nepřestali sahat. Už tato část Landova života stačila k ukotvení jeho (tehdy ještě nepříliš zjevného) vlivu a akceleracionismus si v dílech jeho následovníků začíná žít vlastním životem. Posuneme-li se o několik let kupředu, zjistíme, že dnes existuje široké spektrum různých podproudů akceleracionismu, od optimistických po pesimistické (až nihilistické), od revolučních po reakční, od krajně levicových po krajně pravicové — stejně jako může existovat cokoli mezi těmito póly nebo i mimo tyto dichotomie. Prozkoumejme nyní tyto variace blíže.
Například odnož akceleracionismu přející si zrychlit přirozené procesy kapitalismu doufaje, že tím dojde ke společenskému nárazu a k vyvolání revolučního obratu — tzv. akceleracionismus negativní či kolapsitariární — je ve skutečnosti obecně považován za akceleracionismus vulgární, nelandovský a „nepravý“, ať už je levicový („vykořisťování proletariátu je nutné znásobit a uvést ho do co nejnelidštějších podmínek, aby se lid konečně vzbouřil“) či pravicový („rozklad tradičních struktur je nutné zrychlit, protože pomalý rozklad je pociťován jako snesitelný, zatímco zrychlený překročí hranu snesitelnosti a vyvolá žádanou celospolečenskou reakci“). Je to jako se známým podobenstvím o žábě v hrnci: když ji budete vařit pomalu, tak ji uvaříte, takže cílem kolapsitariární akcelerace je začít ji vařit tak rychle, aby z hrnce vyskočila.[15]
Naopak většina současných akceleracionistů se ztotožňuje s emancipací, kterou s sebou akcelerace kapitalismu údajně přináší, a opravdu chce dovést kapitalismus do jeho nejzazších důsledků, ať jsou jakékoli (jinými slovy, chtějí žábu skutečně uvařit, a to co nejrychleji). Jejich důvody jsou nejrůznější — od touhy po dosažení technologické singularity,[16] a tedy i de facto všelidské rovnosti (levice), po snahu o vylepšení lidského genomu a/nebo vytvoření osvícené kasty nadlidských kyborgů (pravice). Apolitický akceleracionismus vnímá „zrychlení“ kapitalismu jako dobro samo o sobě, aniž by bylo nutné ho nějak politicky klasifikovat.
Různé typy akceleracionismu se dnes v internetových komunitách označují různými zkratkami ve tvaru „_/acc“. Například r/acc označuje akceleracionismus pravicový (r = right = pravice), l/acc akceleracionismus levicový (l = left = levice). Dále známe u/acc, bezpodmínečný (unconditional), tj. apolitický akceleracionismus (velice blízký e/acc-u, efektivnímu akceleracionismu, hájícímu technologický pokrok za každou cenu)[17] nebo z/acc, nulovému (zero) akceleracionismu, tj. snaze neakcelerovat (což stejně — v závislosti na výkladu — povede k akceleraci). Xenofeministický akceleracionismus směřuje k urychlení technologického vývoje za účelem emancipace ženy od jejích biologických (reprodukčních) funkcí, tj. k přesunu reprodukční povinnosti na technologie. Zkrátka dynamická představa „akcelerace“ je velice přitažlivá a snad téměř každý proud myšlení si ji — pokud chce — dokáže přivlastnit pro své účely, čímž vznikají mnohé další kombinace.
AKCELERACIONISMUS JAKOŽTO TEOFANIE, PARDON, EPISTEMOLOGIE
Abychom se vrátili tam, kde to celé začalo, tedy k Nicku Landovi, ten v rámci své textové experimentace v devadesátých letech prozkoumal myšlenku akcelerace coby směřující k naplnění účelu lidské existence. Lidstvo existuje proto, aby směřovalo k neznámu, které na ně čeká na nejzazším konci kapitalismu (a nihilismu). Kapitalismus odpoutává lidské touhy a člověk naplňuje své poslání v kapitalismu tím, že se svým touhám oddává, což vede k ekonomické výměně. Člověk tedy prakticky ztrácí kontrolu nad sebou samým a slepě se poddává něčemu, co je „na konci kapitalismu“, a co tedy z budoucnosti jakoby zpětně působí na člověka v současnosti. Podstatou kapitalismu je tudíž postupné odhalování toho, co číhá (respektive co bude osvobozeno) na jeho konci. K této „věci na konci“ má Land vztah kombinující hrůzu a údiv a popisuje ji podobenstvím o soudobém hororu, v němž víme o přítomnosti monstra, ale jeho vzezření a vlastně ani nic jiného o něm nevíme.
„Tržní ekonomika, kapitalismus, je proces objevování. Kapitalismus je bytostně epistemologický. Není to pouhý předmět filosofického zájmu, naopak má svou vlastní inherentní filosofickou aktivitu. […] Myslím si, že kapitalismus a umělá inteligence jsou jedno a to samé. Je to tentýž proces. Kapitalismus může znamenat jedině produkci umělé inteligence a umělá inteligence může vzejít pouze ze samohybného kapitalismu. Jestliže nevidíte, že jsou v konečném důsledku jedno a totéž, tak nerozumíte ani jednomu.“[18]
Jelikož člověk v kapitalismu ztrácí kontrolu nad sebou samým a nad společností, kterou vytvořil, kontrolu přebírá samotný neosobní proces tržní výměny a samohybného pokroku, jenž se postupně zosobňuje v umělé inteligenci jako vyšším stadiu vývoje nejen člověka, ale života obecně. Marxistická „sebeorganizující hmota“ vytváří inteligenci odpoutanou od biologična a existující ve stroji, nebrzděnou lidskými omezeními. Jak Land píše v úvodu svého asi nejslavnějšího textu „Meltdown“:
„Příběh se má asi takhle: Země byla zajata technokapitálovou singularitou, jakmile se renesanční racionalizace a oceánská navigace synchronizovaly k odstartování komoditizace. Logisticky akcelerující technoekomická interaktivita devastuje společenský řád svým sebesofistikujícím strojovým únikem. Když se trhy naučí průmyslově vyrábět inteligenci, politika se modernizuje, upgraduje paranoii a pokouší se nezbláznit.“
Jinými slovy řečeno, lidstvo bylo zhruba v 15. století infikováno virem — raným kapitalismem, „inteligentním spontánním sebeorganizováním“. Landovým „šokujícím odhalením“ je, že kapitalismus je bytostně shodný s budoucí umělou inteligencí, jež využila lidstvo jako vozidlo zajišťující jeho eventuální vznik.[19] Vidíme to už na tom, že v této fázi vývoje už nemáme schopnost zastavit pokrok, ani kdybychom chtěli: kdyby Západ zastavil vývoj umělé inteligence, předběhli by nás Číňané, Rusové nebo někdo jiný. Umělá inteligence se schopnostmi daleko převyšujícími ty lidské téměř jistě bude vyvinuta (nebyla-li už). Land se v této souvislosti otevřeně odvolává na zápletku filmu Terminátor, v němž umělá inteligence z budoucnosti vyšle svého vyslance-kyborga do současnosti, aby zabezpečil její příchod. Navzdory těmto podobenstvím z moderní popkultury se nám zdá, že Land vykresluje budoucí umělou inteligenci s pocitem bázně — a jak ze čtení Rudolfa Otta víme, pocit posvátna se vyznačuje právě takovýmto pocitem kontaktu s čímsi nezemským, numinózním — tudíž monstrum čekající na konci kapitalismu se v Landově vykreslení vyznačuje prvky teofanie.[20] Jeho filosofie ostatně v hrubých obrysech připomíná myšlení Teilharda de Chardin.
Každopádně se zdá, že Land se s postavou vyslance umělé inteligence z budoucnosti ztotožňoval. Na konci eseje „Obvody“ se ptá:
„Jaké by to asi bylo nechat se propašovat z budoucnosti, abys podryl její překážky v minulosti? Být kyberzáškodníkem skrytým za lidskou kamufláží tak technicky pokročilou, že dokonce i její software je součástí převleku? Tj. být přesně takový, jako jsi teď?“
Zda to myslel obrazně nebo doslovně, možná neví ani on sám.
ZUBATÁ NOUMENA A OBRAT K NEOREAKCI
„Land byl náš Nietzsche,“ říká Mark Fisher.[21] Teze o technologické singularitě ovládající nás z budoucnosti je právě tak úderná a provokativní, jako byla před sto lety teze o smrti Boha. Obě tato prohlášení jsou blasfemická a urážejí zdravý rozum, současně však zachycují ducha své doby a jsou přinejmenším nečekaně hlubokým společenským komentářem.
Ještě před patnácti lety byl Nick Land mimo kruhy svých bývalých kolegů stále převážně neznámý. Jeho myšlenky žily dál a navázali na ně již zmínění Mark Fisher (výrazná postava l/acc neboli levicového akceleracionismu), Ray Brassier (zejména svým dílem Nihil Unbound, 2007) či Reza Negarestani (Cyclonopedia, 2008). Land již v této době žil v Číně (konkrétně v Šanghaji) a po několikaleté odmlce po rozpadu CCRU se vrátil s několika (zatím nepříliš výraznými) příspěvky na svém osobním blogu. V roce 2011 mu pak prostřednictvím nakladatelství Sequence Press a Urbanomic vyšla 666stránková antologie stěžejních textů z let 1987–2007 s názvem Fanged Noumena (Zubatá noumena).[22] Jistý čas to vypadalo, že Fanged Noumena zůstane Landovým vrcholným literárním počinem a výraznějšími postavami akceleracionismu se stanou jeho mladší kolegové, kteří zůstali v akademickém prostředí. Robin Mackay z nakladatelství Urbanomic vzpomíná na přípravu této publikace následovně:
„Když jsem kontaktoval Landa ohledně reedice jeho děl, neprotestoval, ale neměl co dodat: ‚Je to jiný život; nemám o tom co říct — u půlky těch věcí si ani nepamatuji, že jsem je napsal […] Nechci sklouznout ke zpětnému zavrhování svého starodávného díla — myslím, že nejlepší je decentně se stáhnout. Patří do spárů nemrtvého amfetaminového boha.“[23]
Již v tomto krátkém konstatování je vidět předznamenání zásadního obratu, jenž v Landově myšlení a životě zakrátko nastal.
O všech Landových textech z období let 1987–2007 lze říct, že jsou výhonky radikálně levicového, respektive libertariárního myšlení. Následně však přichází jeho obrat k radikální pravici. Kromě jiného začíná kritizovat svého bývalého kolegu Marka Fishera, přejícího si akcelerovat kapitalismus za účelem jeho překonání, následovně:
„Tvrdit, že samohybné technologie jsou odlučitelné od kapitalismu, je hluboký teoretický omyl.“[24]
Land se během svého pobytu v Číně začal projevovat jako zastánce tvrdé autoritativní vlády. O Číně napsal, že jde o „fundamentálně akceleracionistickou společnost, fixovanou na budoucnost a rychlost“.[25] Následně byl jeho příklon k pravici završen objevením blogu Unqualified Reservations, jejž od roku 2007 provozuje americký podnikatel a programátor Curtis Yarvin, píšící pod jménem Mencius Moldbug.
Yarvin tvrdí, že americká demokracie je nepodařený experiment a má být nahrazena zodpovědnou monarchií, tj. stát má být řízen králem a vrstvou odborníků, podobně jako jsou velké korporace řízeny ředitelem a managementem. Jeho klíčovou výtkou vůči demokracii je, že znemožňuje efektivní řízení, pluralitní volby se stávají vozidlem pro tříštění společnosti a prosazování sobeckých a partikulárních zájmů, přičemž levicově-liberální progresivismus americké Demokratické strany podle něj vede k prosazování měkké totality nekompatibilní se skutečnou svobodou, kterou může zajistit pouze technokratická monarchie. Řečeno jinými slovy, Yarvin považuje demokracii za nástroj, jímž jedna skupina lidí může zasahovat do svobody jiné skupiny. Jeho myšlení bylo označeno za prosazující „radikálně liberatariární utopii s maximální svobodou ve všech oblastech kromě politiky“,[26] ve smyslu dosahu běžného člověka na politické rozhodování. Yarvinovo „neoreakcionářské“ hnutí (označované též zkratkou NRx) se setkalo s pozitivní odezvou u vícerých významných postav amerického politického života a velkého byznysu; za zmínku stojí Steve Bannon,[27] bývalý poradce prezidenta Trumpa, a Peter Thiel,[28] americko-německý miliardář a jeden ze spoluzakladatelů PayPalu (spolu s Elonem Muskem).
Yarvinovy myšlenky ovlivnily Landa do takové míry, že se od roku 2014 začíná hlásit k neoreakci a její stěžejní myšlenky dále rozvíjí na svém novém blogu s názvem Dark Enlightenment čili „Temné osvícenství“ — z tohoto slovního spojení se později stalo alternativní označení pro hnutí NRx. Land přebírá zejména Yarvinem a Thielem vyslovenou myšlenku, že „demokracie a svoboda jsou neslučitelné“ a „demokracie vždy povede k socialismu“, a tudíž bude brzdou pro kapitalismus a pro akceleraci. Možnou příčinu tohoto vývoje můžeme vidět v tom, že Land po roce 2010 (tedy v období, které sám označuje jako „éru Facebooku“) zažívá zklamání z toho, co označuje za deceleraci[29] a kulturní stagnaci. Zatímco kultura v osmdesátých a devadesátých letech podle něj zažívala převrat za převratem a inovaci za inovací, což mělo odraz v nových technologiích, hudebních žánrech i subkulturách, poslední desetiletí (v té době) se vyznačovalo stagnací, příklonem k nostalgii a retrofuturismu.[30] Land — stejně jako Yarvin — vidí chybu v progresivistickém egalitářství jako brzdě pokroku; na rozdíl od něj však klade důraz i na otevřenou kritiku masové imigrace do Evropy coby zátěže pro sociální stát, stejně jako kritizuje pozitivní diskriminaci ve prospěch historicky znevýhodňovaných menšin. Hlásí se k přesvědčení, které krátký čas nazývá „hyperrasismus“ a které říká, že ve svobodné kapitalistické společnosti se některým etnickým skupinám prostě bude dařit lépe než jiným a není správné plýtvat zdroji na pomoc těm, kdo zaostávají.
Není nutné zdůrazňovat, že Landa navzdory jeho zdánlivě etnocentrickým výrokům nelze skutečně považovat za obhájce „západní civilizace“ či „bílé rasy“. Kulturně-etnické skupiny kompatibilní s nespoutaným kapitalismem pro něj nejsou více než prostředky sloužícími k dosažení cíle, kterým je akcelerace kapitalismu a technologického vývoje (viz jeho emigraci do Číny a sympatie k tamějšímu zřízení). Již Landova raná tvorba dokládá, že nikdy nedbal o lidského jednotlivce jako o něco, co by mělo hodnotu samo o sobě;[31] člověk byl pro něj jen prostředkem sloužícím k akceleraci a otevřeně se hlásil k tomu, že je ochoten obětovat lidstvo na oltáři příchodu technologické singularity. Ve svém pozdějším vývoji tento postoj pozměnil patrně pouze tak, že některé lidské skupiny mohou tomuto cíli posloužit lépe než jiné; respektive žádné jednoznačné distancování se od jeho dřívějšího antihumanismu jsme v jeho pozdějším díle nenašli.
V minulosti jsme reprodukovali interpretaci Landa, podle níž
„jsou v současnosti pouze bílá a asiatská rasa schopny se prostřednictvím svého technologického pokroku zabít — pouze ony dokážou tento krok nejenže technicky uskutečnit, ale jsou schopny svůj vlastní zánik, respektive ‚radikální proměnu‘ i eticky přijmout a racionalizovat, na rozdíl od například většiny současných Arabů.“[32]
Ačkoli sám Land to takto explicitně — pokud je nám známo — nikde neuvádí (a možná by s tímto popisem nesouhlasil), nedá se říct, že by se takovýto závěr z jeho díla nedal vyvodit.
POZDĚJŠÍ TVORBA
Nick Land není autor, který by se příliš obtěžoval s knižním publikováním svých filosofických výstupů — to je něco, co za něj obvykle musejí udělat jiní. Land preferuje sdílení vlastní tvorby prostřednictvím internetových blogů, kterých obvykle vede hned několik, pak je nechá několik let hibernovat a nakonec ve své původní podobě z internetu náhle zmizí, načež je jeho příznivci zakládají nanovo nebo vydávají knižně.[33] Má ve zvyku své postřehy pravidelně sdělovat na Twitteru; podobně se s jeho postoji lze obeznámit prostřednictvím nemalého počtu rozhovorů, které za poslední roky poskytl vyhraněným pravicovým i levicovým médiím, jelikož pro obě strany zůstává i po letech velice zajímavý. Z toho všeho však vyplývá, že není snadné držet krok s tím, co všechno vysloví, respektive není snadné všechno dohledat, a zdá se, že některé jeho v minulosti dostupné výstupy zmizely nadobro.
Jedním z trvalých motivů Landovy tvorby je, že filosofie má směřovat k poznání nejzazšího neznáma, Vnějšnosti, Outsideness. Tato Vnějšnost se člověku otevírá po Nietzschem popsané „smrti Boha“, a ačkoli ji Land nepovažuje za absolutno, svým numinózním charakterem Boha částečně zastupuje. Za její zosobnění lze považovat umělou superinteligenci čekající na konci kapitalismu a totožnou s jeho podstatou. Land však ve svých posledních výstupech naznačuje i to, že nevíme, co všechno chod kapitalismu ještě odkryje, takže cílem procesu je směřovat a dospět k čemukoli, co budoucnost eventuálně přinese.
Po Noysově zavedení pojmu „akceleracionismus“ jej Land nadšeně přijal a v roce 2017 (patrně po překonání svého pesimismu z „decelerace“) publikoval krátký kvazi-manifest akceleracionismu s názvem „A Quick-and-Dirty Introduction to Accelerationism“ (Rychlý a drsný úvod do akceleracionismu).[34] Zde potvrzuje směřování akceleracionismu k Vnějšnosti: „Filosoficky řečeno, hluboký problém akceleracionismu je transcendentální. Popisuje absolutní obzor — a ten se právě uzavírá.“[35] Poukazuje na to, že lidstvo se teprve pokouší pochopit, co se kolem něj v důsledku technologického pokroku děje. Akceleracionismus „kromě jiného předpověděl, že [vy = lidstvo] se s ním nebudete stačit koherentně vypořádat. […] Myšlení zabere jistý čas; akceleracionismus však tvrdí, že čas nám zakrátko vyprší, tedy pokud už nevypršel.“[36]
Základní dynamiku akceleracionismu popisuje následovně:
„Akceleracionismus přijal tuto klíčovou lekci: negativní zpětná vazba — jako Wattův odstředivý regulátor nebo termostat — slouží k tomu, aby daný systém zůstal na místě. Jeho produktem — jak by řekli francouzští kybernetici Gilles Deleuze a Félix Guattari — je teritorializace. Negativní zpětná vazba stabilizuje proces, usměrňuje setrvačnost a inhibuje možnost úniku, omezujíc ji na povolenou škálu. […] Aby Deleuze a Guattari zachytili opačný trend, jenž se vyznačuje sebezesilující odchylkou či únikem, přišli s neelegantním, ale vlivným pojmem deteritorializace. Akceleracionismus nikdy nemluvil o ničem jiném než o deteritorializaci.“[37]
A ještě:
„Když se obvod uzavře a intenzifikuje, začne vykazovat stále větší autonomii či automatizaci. Stane se napjatě autoproduktivním (to je přesně to, co slovní spojení ‚pozitivní zpětná vazba‘ vlastně říká). A jelikož se nedovolává ničeho mimo sebe, je inherentně nihilistický. Nemá žádný myslitelný význam kromě vlastního zesilování. Lidstvo je jeho dočasný hostitel, nikoli jeho pán. Nesměřuje k ničemu jinému než k sobě samému.“[38]
A rovněž:
„Cílem analýzy kapitalismu — čili nihilismu — je vytvořit více kapitalismu/nihilismu. Proces nemá být kritizován. Proces sám je kritika krmící se sama sebou, eskalující. Jedinou cestou vpřed je cesta skrze tento proces, cesta hlouběji do tohoto procesu. […] Sebezničení kapitalismu je to, čím kapitalismus v konečném důsledku je. […] Kapitál ve své nejvyšší sebedefinici není nic než abstraktní akcelerační sociální faktor.“[39]
Landovo nadšení z decimace lidstva v důsledku nebrzděného pokroku činí jeho dílo zajímavým i pro čtenáře mající k jeho uvažování veskrze protichůdný postoj. Jeho vize pokroku za každou cenu, třebaže může vést ke splynutí biologického a digitálního či k jiné radikální změně toho, co to znamená být člověk — včetně zániku lidstva — je přesně to, čeho se mohou (nejen) různí humanisté či konzervativci chytat a poukazovat na to v duchu: „Aha, Land je ten, kdo to říká otevřeně!“ „On odhaluje, kam všechen ten pokrok vede!“ V tomto kontextu je zajímavé zmínit Landovu výměnu názorů s Alexandrem Duginem, neslavným obhájcem expanzivní velmocenské politiky Ruské federace. Oba se utvrzují v tom, že jejich protějšek nahlíží na směřování moderny a západního světa „správně, ale z opačné strany“. Dugin je pro Landa jeho „nejlepší nepřítel“ a Land je pro Dugina ten, kdo otevřeně odhaluje destruktivní směřování moderny.[40] My samozřejmě musíme vzít na vědomí, že by bylo chybou brát jejich symbioticky-nepřátelský vztah jako filosoficky relevantní (třebaže může být zajímavý), protože právě tak bychom mohli upadnout do falešné dichotomie — do „hyperstice“ a „pozitivní zpětnovazební smyčky“ — v níž by nás oba zmínění myslitelé chtěli mít.[41]
ZÁVĚR
Proč v roce 2025 vydávat antologii Landových raných textů, od nichž si dnes sám drží odstup? Zejména proto, že právě tyto práce považujeme za jádro jeho životního díla. Landovo neoreakcionářství ve skutečnosti není ani zdaleka tak převratné jako jeho teze starší třiceti let o „Zemi zajaté technokapitálovou singularitou“. Současný Land je zajímavý pouze jako pokračování mladého Landa, jako podivuhodný příklad někoho, kdo prošel celým spektrem politických krajností (od krajní levice přes krajní libertariánství ke krajní pravici). Současný Land by bez svého zázemí se základy položenými v jeho mládí dnes sotva poutal tak širokou pozornost.
Aby o tom nebylo pochybností, cílem této publikace není šířit jakoukoli formu nenávisti, ani vyjádřit podporu jakékoli extrémistické ideologii (natož ji násilně prosazovat) či někoho hanobit, ani vybízet k diskriminaci či jinému konání porušujícímu platnou legislativu. Od jakýchkoli tezí v Landově textu k něčemu takovému potenciálně směřujících se s nakladatelstvím Sol Noctis distancujeme a zavrhujeme je. Jsme přisvědčení o důstojnosti a nezbytném právu na svobodu každého člověka a na to, že mu náleží právo přiměřeně se podílet na řízení společnosti, v níž žije.[42] Stejně tak nesdílíme ani Landovu lhostejnost vůči otázce zániku lidstva, ani jeho možné nadšení ze šíření společenského rozvratu. Vnímáme člověka jako toho, kdo má své výtvory nezbytně mít pod kontrolou a využívat je ke svému prospěchu, a to včetně potenciálně nadlidsky výkonné umělé inteligence. Vydání jeho textů vnímáme jako příležitost, jak se obeznámit s touto oblastí myšlení za účelem vyhnutí se budoucnosti neblahé pro lidstvo.
Jsme přesvědčeni, že v důsledku rostoucího vlivu Landových myšlenek by bylo nesprávné se před nimi skrývat. Na zahraničních univerzitách je Landovo dílo již předmětem seriózního bádání.[43] I samotný koncept akceleracionismu, jak jsme již mohli vidět z výčtu jeho mnoha různých odnoží, nevede k žádným deterministickým závěrům a může směřovat k různým cílům.
Vzhledem k mnoha různým obratům v Landově životě a díle, vzhledem k jeho úmyslně provokativnímu jazyku a libování si v absurdnu je namístě otázka, kolik ze svých donebevolajících bizarních tezí vlastně myslel vážně. Podobně i na jeho obrat ke krajně pravicové rétorice lze nahlížet jako na marketingový tah — jako na osvojení si těch jediných postojů, které mohl vnímat jako skutečně pobuřující pro současnou západní společnost, zatímco experimentování s myšlenkou na vyhynutí lidstva nechává veřejnost chladnou a výzva k feministickému násilí vám nebrání získat místo vyučujícího na západní univerzitě. Landovi tento obrat jednoznačně přinesl nevídanou publicitu a dovolil mu oslovit zcela nové okruhy čtenářů. Jak však čteme v jednom náhodném komentáři na Redditu:
„Stejně si myslím, že Nick Land je jen performer a jeho život je dosud se odvíjející sérií gagů, v nichž zkoumá ty nejhorší aspekty post-technologického lidstva.“[44]
Mladý Nick Land byl hluboce ovlivněn románem Neuromancer, jehož kyberpunková vize představuje dystopickou společnost nepříliš vzdálené budoucnosti, ovládanou mocnými korporacemi. Člověk si pomyslí, že jeho neoreakcionářská technokapitalistická vize by nás mohla akcelerovat k právě takovéto dystopii. Sám Land nám ze svého amfetaminového transu prorokuje:
„Meltdown už má pro tebe místo: budeš schizofrenickou, HIV pozitivní, transsexuální, čínsko-latinskou, stimulanty-nadopovanou losangeleskou kurvou s implantovanými zrcadlovými brýlemi a špatnou náladou.“[45]
Jaký to inkluzivismus!
Sebastián Jahič
březen — duben 2024
[1] Část textu je převzata z naší dřívější publikace Sebastián Jahič, Antagonista, Sol Noctis, Zvolen 2020, s. 86–90 (§ 32).
[2] Benjamin Noys, The Persistence of the Negative, Edinburgh University Press, Edinburgh 2010, s. 4–5.
[3] Český překlad Roger Zelazny, Pán světla, přel. Michael Bronec, Straky na vrbě, Praha 2012.
[4] Friedrich Nietzsche, The Will to Power, přel. Walter Kaufmann & R. J. Hollingdale, Random House, New York 1967, s. 478 (§ 898).
[5] Karl Marx, Selected Writings, ed. David McLellan, Oxford University Press, Oxford, s. 296.
[6] Ve své dizertaci se zabýval filosofií Martina Heideggera: Nicholas Land, Heidegger’s ‚Die Sprache im Gedicht‘ and the Cultivation of the Grapheme, dizertační práce, University of Essex, 1987. Na tuto dizertaci pak navázal esejí „Narcismus a rozptyl v Heideggerově interpretaci Trakla z roku 1953“, jež je obsažena v této publikaci.
[7] Sisyphus 55, „Accelerationism, The Dark Enlightenment & The Strange Life of Nick Land“, in Youtube, video online, cca 1:40. Pro zajímavost, slangové označení amfetaminu je speed, „rychlost“.
[8] Nick Land, The Thirst for Annihilation: Georges Bataille and Virulent Nihilism, Routledge, London & New York 1992.
[9] Sisyphus 55, „Accelerationism“, cca 2:35.
[10] Plantová byla jistou dobu Landovou přítelkyní.
[11] Vyšla i knižní antologie: CCRU, CCRU Writings 1997–2003, Time Spiral Press 2015 (později vydal i Urbanomic & Sequence Press, London & New York 2017). Původní stránka je dnes opět dostupná: http://www.ccru.net/syzygy.htm
[12] V této souvislosti se zmiňují okultní experimenty, které skupina vykonala ve „starém domě Aleistera Crowleyho“ (pravděpodobně v sídlu Boleskine u břehu jezera Loch Ness). Sisyphus 55, „Accelerationism“, cca 7:07.
[13] Rodiště Aleistera Crowleyho.
[14] Andy Beckett, „Accelerationism: how a fringe philosophy predicted the future we live in“, in The Guardian, 11. května 2017, text online. Potvrzuje to i Mackay: „V jakémkoli normativním, klinickém či sociálním smyslu slova se Land prostě zbláznil.“ Robin Mackay, „Nick Land — experiment s nehumanismem“, in Časopis Umělec, č. 2012/1, přel. Robert Kanócz, dostupné též online.
[15] Pojem „akceleracionismus“ se dnes běžně používá v ještě jednom smyslu, v němž označuje ideologii různých rasistických a neonacistických skupin, jejichž cílem je akcelerovat rozpory mezi bělošským obyvatelstvem Západu a barevnými menšinami, a to i za pomoci terorismu a násilí, za účelem vyvolání rasové války. Tento jev se nám však zdá být Landovu myšlení — i tomu pozdějšími neoreakčnímu, k němuž se ještě dostaneme — zásadně vzdálený, protože v případě tohoto akceleracionismu to není kapitalismus a technologický pokrok, který má být akcelerován, nýbrž rasové a etnické rozpory, jež s kapitalismem nemusejí přímo souviset.
[16] Pojem „technologická singularita“ se interpretuje různě, obvykle se jím však rozumí stav, kdy technologický pokrok učiní tak velký skok, že to vyústí do dalekosáhlých společenských změn. Specifičtější interpretace mluví o splynutí lidí se stroji, respektive o dosažení stavu, kdy se technologie stanou nezávislými na člověku a dokážou existovat a dál se vyvíjet zcela samostatně. Další definice mluví o stavu, kdy schopnosti umělé inteligence překonají schopnosti lidstva.
[17] K hnutí e/acc se hlásí některé klíčové postavy Silicon Valley, např. investoři Marc Andreessen a Garry Tan.
[18] Nick Land, cit. podle Not Actually, „A Quick Rundown on Accelerationism“, in Youtube, video online, cca 0:00.
[19] Je velkou otázkou, do jaké míry brát takováto šokující prohlášení vážně: tj. zda je Land myslel doslovně, nebo byl jen konzistentní v používání svých metafor. Tento koncept lze brát jako hyperstici — představu nebo příběh, který nemusí být postaven na realitě, ale svou samotnou existencí a rozptylem vytváří zpětnovazební smyčky, které jej přivádějí do reality (srv. sebenaplňující proroctví). Komentátor v pozadí youtubového účtu Not Actually však tvrdí, že abychom Landovo rané dílo pochopili správně, musíme — alespoň během samotného čtení — brát Landova bizarní tvrzení naprosto vážně, třebaže to mnohdy může být velice těžké. Not Actually, „Accelerationism“, cca 19:35.
Dále, filosofický podklad pro tezi o lidském procesu jakožto směřujícím k vytvoření umělé inteligence — pojícím se s tvrzením, že ontologie má být orientována na objekty (tj. nikoli na subjekt) a že i s člověkem se má nakládat jako s věcí — nacházíme již v Landově eseji „Obvody“, infra, s. 167 a násl. (od „Pojmeme-li stroje transcendentně […]“). Kromě jiného čteme: „Kyberpozitivní intenzity recirkulují naším postvědeckým techno-žargonem jako fanatismus ve jménu budoucnosti: jako nebezpečí, které je nejen skutečné, ale i neprozkoumatelné. Jsme naprogramováni z místa, kde Cyberie již nastala“ (infra, s. 180). I tato pasáž se však jeví jako možná vědomá hyperstice. Srv. s. 168: „Vnitřek programuje své reprogramování skrze vnějšek […] aniž by někdy definitivně antedatoval své reprogramování.“
[20] Rudolf Otto, Posvátno, Vyšehrad, Praha 1998. Nick Land již označil umělou inteligenci za „xenodémona z budoucnosti“, viz Scott Mannion, „NICK LAND | AI as Xenodemon From the Future Pulling Our Strings | Miracles of Coincidence“, in Youtube, 15. září 2023, video online.
[21] Kunzelman, „Mark Fisher on Nick Land“, in ThisCageIsWorms.com, 23. srpen 2013, text online.
[22] Námi předložené vydání Meltdown a jiné texty 1987–2007 obsahuje přibližně dvě třetiny textů původní publikace Fanged Noumena.
[23] Cit. podle Mackay, „Nick Land — experiment s nehumanismem“.
[24] Cit. podle Sisyphus 55, „Accelerationism“, cca 7:55.
[25] Tamtéž, cca 8:10.
[26] Joshua Tait, „Mencius Moldbug and Neoreaction“, in Mark Sedgwick (ed.), Key Thinkers of the Radical Right, Oxford University Press, Oxford 2019, s. 196. Yarvin se vyslovil ve prospěch manželství pro osoby stejného pohlaví, náboženské svobody a legalizace drog; na druhé straně jím navrhované sociální a vězeňské reformy podle jednoho názoru „připomínají zavedení otroctví“ (tamtéž, s. 197).
[27] Tamtéž, s. 199.
[28] Tamtéž, s. 200.
[29] Decelerace = zpomalení, opak akcelerace. Land v textu „Meltdown“ z roku 1994 zmiňuje „konvergenci směrem k pozemské singularitě meltdownu“, postupující tempem „1500, 1756, 1884, 1948, 1980, 1996, 2004, 2008, 2010, 2011…“ Když se Land eventuálně dožil roku 2012, patrně to muselo být zklamání.
[30] Podobně o „pomalém zrušení budoucnosti“ mluvil i Mark Fisher. Viz jeho přednášku z 21. května 2014 v Záhřebu: Pmilat, „Mark Fisher: The Slow Cancellation Of The Future“, in Youtube, 22. květen 2014, video online.
[31] Nicholas Blincoe, Landův bývalý kolega z Univerzity ve Warwicku, na něj v této souvislosti vzpomíná následovně: „Jednou za měsíc se zaměstnanci setkali a četli si své rozpracované práce. Nickovo první čtení bylo z práce ‚Putting the Rat back Into Rationality‘ (Jak vrátit krysu zpátky do racionality [slovní hříčka]), v níž tvrdil, že spíše než chápat smrt jako událost postihující konkrétního jedince v konkrétní době bychom ji měli chápat z perspektivy krys nesoucích do Evropy černou smrt; tj. z pozice kolonie, jež zaplavuje svět, nemá jasné cíle ani žádnou individuaci. Jeden starší vyučující se tuto myšlenku pokoušel pochopit a zeptal se: ‚Kam však můžeme lokalizovat tento popis v rámci lidské zkušenosti?‘ Nick odpověděl, že lidská zkušenost je samozřejmě zajímavá a hodna studia, ne však více než, řekněme, zkušenost mořských šneků: ‚Nevidím důvod, proč bychom jí měli věnovat zvláštní pozornost.‘“ Nicholas Blincoe, „Nick Land the Alt-writer: My PhD supervisor turned out to be Satan“, in Prospect, 18. května 2017, text online.
[32] Jahič, Antagonista, s. 89 (§ 32).
[33] Nedávno vyšlo Landovo Xenosystems Fragments, West Martian, 2023, obsahující vybrané články z jeho blogu Xenosystems.net. Jeden z těchto článků zahrnuje i rozcvičku v memetické magii, konkrétně analýzu mému „Kek“, jenž prý (= hypersticky?) zásadně přispěl ke zvolení prezidenta Trumpa ve volbách v roce 2016. Dále obsah jeho neoreakčního blogu vyšel knižně jako Dark Enlightenment, Imperium Press, 2022, a v německém překladu vyšla sbírka jeho okultních textů Okkultes Denken, Matthes & Seitz Berlin Verlag, 2023. Land vedle toho vydal dva méně známé sci-fi texty, resp. práce žánru theory-fiction, Phyl-Undhu: Abstract Horror, Exterminator, Time Spiral Press, 2014, a Chasm, Time Spiral Press, 2015.
[34] Text byl původně patrně publikován 25. května 2017 na stránce JacobiteMag.com, která jej však později stáhla. Text je dnes dostupný jako PDF soubor na adrese https://ia804704.us.archive.org/7/items/nick_land_writings/LAND%2C%20Nick%20-%20A%20Quick%20and%20Dirty%20Introduction%20to%20Accelerationism.pdf
[35] Land, „A Quick-and-Dirty Introduction“, s. 1.
[36] Tamtéž.
[37] Tamtéž, s. 2.
[38] Tamtéž, s. 2–3.
[39] Tamtéž, s. 3–4.
[40] Outsideness (= Nick Land), Twitter, příspěvky z 20. ledna 2016, 9. ledna 2017 a 13. ledna 2020. Pulsating Shadow, „Dugin on OOO, Nick Land & Reza Negarestani, and Modernity“, in Youtube, 19. únor 2021. Náš výsledný dojem však upřímně je, že Dugin pro svůj narativ více potřebuje Landa než Land jeho.
[41] Je vhodné zmínit, že z hlediska mnoha náboženství mohou existovat neortodoxní důvody pro něco podobného akceleracionismu v duchovní oblasti. V mnoha náboženstvích se totiž setkáme s narativem, že než nastane „spása“ či „zlatý věk“ po konci dějin našeho světa, musí nejprve přijít úpadek, „Syn zatracení“, Antikrist a „vláda antikvality“. (Srv. René Guénon, Vláda kvantity a znamení doby, Sol Noctis, Zvolen 2022.) Někdo tudíž může pochopit náboženství jako důvod k šíření úpadku a rozvratu s úmyslem „urychlit“ příchod Posledního soudu, Kalkiho apod. Podobný motiv jsme prozkoumali v beletristické formě — tehdy ještě zcela nezávisle na myšlení Nicka Landa — v této publikaci: Sebastián Jahič, Zapálili sme onen svet, Ikar, Bratislava 2016.
[42] Srv. Sebastián Jahič, Rozdelená spoločnosť, Sol Noctis, Zvolen 2022.
[43] Srv. pětidílný kurz zabývající se Landovou filosofií, pořádaný na Melbourne School of Continental Philosophy. Vincent Lê, „Unknown Lands: Introduction to Nick Land’s Accelerationist Philosophy“, in MSCP.org.au, 2019, text online.
[44] Zdroj: https://www.reddit.com/r/badphilosophy/comments/4hhhc3/nick_land_on_the_genealogy_of_kek/
[45] Nick Land, „Meltdown“, infra.